„Sákryš, to sluníčko ale žhaví. Kdyby mi aspoň dali na hlavu studenej hadr, ale tohle roští... Au... ty hřebíky mohli taky trochu naostřit, to neni kovařina, to je ostuda! Ještě štěstí, že sem na ty bolesti v kostech už zvyklej... A hele, támhle jsou ostatní. Ale je jich jen deset... Asi to všichni včera nevydejchali, cha, cha... Toho myrtovýho vína jsem se koneckonců napít moh, to byla blbost... He, he... teda s těma haluškama měl pravdu, je to pohoda... Ale hrozně z toho žloutnou prsty, se nedivim, že si Pilát pořád meje ruce... Jen kdyby mě tak nebolela ta hlava! S čím to tam Petr mává? Aha, dobrý, našli ten pergamen. To jsem fakt zvědavej, co z nich vyleze. Budiž jim odpuštěno, protože nevědí, co činí...“
„Hele, já bych to fakt nedělal. To je strašný riziko, znáš to. Pergamen snese všechno, ty něco naškrábeš a lidi si to pak budou vykládat po svým. Koukni dneska – to je samý Tóra sem, Tóra tam, spousta hrozně chytrejch, ale kde nic, tu nic... Fakt je, že jim to nese. A vůbec, nemudruj a dej si eště. To skopový bodlo. Chleba od Mařeny už taky došel, ale vínka sme sebrali docela dost. To se bude Pilát divit...“ Usmrkl si do rukávu a obrátil dosti neuměle vydlabanou, ale zato objemnou číšku tam, kam evidentně obsah číšek patří. „Podívej, já jim na ty politický čachry víš co. Trhnout se od Říma je kravina, kdykoliv jsme měli samostatnost, tak se to tu řezalo... A taky už mi toho moc nezbejvá. Ten arabskej hekim mi tenkrát povídal, že je to zánět okostice. Teda né že bych měl jasnou představu, co že to je za prevít, ale dával mi asi tři roky, co... hyk... což je akorát tak teď. A buď si jistej, že teď už bych v Chrámu takovej randál neudělal. Když teď slyším ty agitátory z Nazaretu, že cejtěj v kostech nějaký změny, tak by mě dycky trefil... Takže vzhledem k tomu, že tesařinou se dneska neuživim, a na to, abych tady den co den vysedával u bazaru a prosil ty vyžrance o nějaký drobný nebo šlupku na to nejsem stavěnej, tak na to kašlu. Zejtra du do průvodu a hotovo.“ „Ale mohli bysme z tý tvý pověsti něco vymlátit my. Tim nemyslim pár stříbrňáků jako tady tohle vemeno“, šťouchl Petr do vytuhlého Jidáše. „Ale třeba tady Kuba už taky nechce furt smrdět rybinou, co?“ „Se ví!“ zahlásil Jakub. „Mimochodem bacha!“, zašeptal vzápětí a ukázal na stín dvojice legionářů, nahlížejících s podezřením do zahrady. „Ještě, že je zamčeno. Tyhle sou noví. Tebe všude hledaj a nebejt toho, že nám Římani vybudovali kanalizaci a máme pár známejch v cirku, tak ani nemáme, kde v klidu zachlastat. A ty bys za Máří taky neměl kudy lézt, he, he!“ „Drž...!!!“ „Nebój, už sou v trapu... Dolej mi.“
Poslední tři kumpáni se poněkud znuděně rozhlédli po ostatních, kteří neměli tu trpělivost a načali pár měchů už v poledne, kdy to nejvíc pálí. „Taky mohli s tim beranem trochu počkat...“, prohodil nakvašeně Ježíš. Jidáš se rezignovaně odplazil o kus dál a evidentně ignoroval římské kulturní vymoženosti, když si z fontánky udělal nejen plivátko... „Ty, poslouchej, ten u toho řve jak Jan Křtitel, když mu utli řeč...“, chechtal se Jakub. „Z toho si nedělej srandu, s Honzou byla aspoň prdel. Podívej se na tyhle gumy... Honzík je ještě kluk, u toho se to dá brát. Ale tady třeba Juda s Filipem, to bych fakt nečekal. Eště neni ani půlnoc a voni sou jak zařezaný... hmm, to nebyla dobrá hláška na toho Křtitele...“. Jakub pomočil nejbližší cedr. „A vůbec“, zabručel. „Udělaj si z tebe... kurva kořen... mučedníka. Nakonec si tě eště budou malovat, nebo věšet na zeď...“ „Nebo na krk!!!“, přihodil si Petr. „No, aspoň se moc nepronesou, tebe moc nejni, taková houžvička...?“ „Hele neser mě, já si tu blbou nemoc nevymyslel. A to s tim spasitelem taky ne. Podívej, kolik tu na každym rohu stojí všelijakejch proroků. Až se ti z toho zvedá kufr, co nám všechno slibujou – krvavý moře, dvěstěhlavý hydry, vnitřnosti jak žhavý olovo... No div se pak, že se toho chytli. Ta baba byla fakt kost. Tak se k ní přifařim a jak jsem jí měl jak z praku, tak sem začal řvát ‚pojďte ke mně, neb já sem vaše dobro...‘ Natolik jsem byl slušnej, že sem jí vykal jako nějaký Římance...
No a najednou kolem mě hafo lidí a holka v trapu. No co sem měl asi dělat? Tak jsem začal kecat něco o... Ale to už znáte. Škoda, dneska už se mi ani nepostaví. Nevim, čim to je... divná nemoc.“, zamumlal zkroušeně Ježíš. „To bude ta tvoje pověstná cudnost, ha, ha!!!“, řehtal se Petr. „No já jen myslel, že když jsou do tý tvý spasitelnosti všichni tak žhaví, tak že až tě teda zejtra přitlučou, tak bysme z toho mohli my naopak něco vytlouct. Tobě by to vadilo?“ „A víš, že né? Akorát je problém, aby vám to někdo nevyfouk. Ale víš co, teď mě napadlo – Římani nám neudělali jen hajzlíky. Taky sem přinesli něco jako autorský právo. To jako že když s něčim přijdeš první, tak že je to jako tvoje a nikdo tě nesmí tento napo... napodobit.“ „He, to je fajn, stvoříme pověst o alkáčovi z Judeje, cha... Pocem Petře! Tý brďo Ježíši podívej se na něj, von se tváří jak socha, to to s nim udělá vždycky, když pije to víno z hroznů. Na datlový to je duha, ale tohle... Zavolej ho.“ Ježíš pozvedl těžknoucí víčka a upřel zrak na Petra: „Pojď sem ty kuse šutru!“ Petr se pomalu připotácel. „Co je?“ „Umíš psát?“, vyjel na něj Jakub. „Nó, trochu...“ „Tak si piš... A nebo až zejtra. Já se to nenaučil, ale až se tyhle žoky vzbudí, tak uvidíme... Myslim, že Marek a Lukáš psát uměj, možná eště někdo... Podej další měch. Jak to ty Římani dělaj, že i když je všude dusno, tak z těch fontánek teče ta voda pořád studená... Víš, taky sem slyšel, že oni to víno ředěj vodou, to nevim, mně to takhle chutná víc...“
„Nech toho Kubo, už zas moc přemejšlíš! Vytáhni radši Jidáše z toho blití, ať se neutopí. Mám pocit, že si z těch stříbrňáků něco ulil bokem, nebo někde štípnul něco pohodovýho a nebylo to víno... Takhle zřízenýho sem ho ještě neviděl. Dělej, vždyť se topí!!!“ Jakub vytáhl kamarádovu hlavu z fontánky a nekamarádsky ho pustil na zem. „Jau ty!“, vyjekl kloktavě Jidáš. „Tady sou bo.. bodláky. Tomu ty zkurv... Římani říkaj zahrada.“ „Nemudruj a utři si hubu, seš jak dyž‘s žral pomeje!“ Ježíš se zatvářil vzpruzele: „Kubo, poslední měch!!!“ „Neva, já skočim k brance, teď má službu Vitold, to je ten copatej světlovlasej, prej je odněkud z Germánie či co. Tuhle mi povídal, že tam pijou nějakou zkvašenou vodu z obilí a když se to podaří, tak prej je to mnohem lepší než víno! No já nevim, možný to je. No nic, ten je taky v pohodě, takže přes Cassia sežene nějakej soudek, to bude lepší, ne?“ Jakub zmizel v kanále...
Ježíš se uzavřel do sebe a do zbytku měchu. „Koneckonců, kromě těhle výpitek nikomu chybět nebudu. Máti je s tim smířená, Mařena ze mě teď už taky nic nemá, o fotrovi nemluvě. Ale dodneška mi nejde do hlavy, co myslel tim, že je to skoro zázrak, že jsem se narodil. No nic...“ Ježíš dopil měch.
„Nakonec to za těch pár stříbrnejch docela stálo, škoda, že bylo dneska na trhu draho. On se sice Jidáš snažil, ale nemá na to ksicht. Ostatní Jidáše moc nemusej. Smůla je, že neumí psát. Táhne to se mnou sice z těhle typů nejdýl, ale v poslední době nějak odpadá. Jestli se Kuba pustí do toho psaní, tak si ho asi pěkně podá. Smůla...“
Šramot u drenážního otvoru Ježíše po delší chvíli vytrhl z „rozjímání“... Jakub se neohrabaně vysoukal z kanálu. „Hele, zírej... dva soudky! A prej je v tom něco, co se vozí odněkud z Galie. Tahle provincie je prej na víno fakt bomba!“ „Tak ho naraž, né...“ - - -
Po nějaké době pravidelného šplouchání a mlaskání se Ježíš projevil: „(ngh) Mmměls p...pravdu. Už svítá... Na, tady máš mojí číšku... Mně už je k nn... ničemu. Beru si sud a jdu... Po ránu tě tam ...hyk... chci vidět! A tyhle klíče, d...dej P...Petrovi.“ Jsou od domku, nnn...najde tam pergameny na to tvý...hyk... škrábání, jo?
„Hmm... No tak za pár hodin nna Golgotě. Jó, a tady... tady máš něco od Cassia. Řřr... (hyk) ...říkal, že to Pilátovi vozej až z Indie, t..tak..takže asi fakt dobrej model. Třeba po tom bu... budeš zejtra něco fajn povídat...“
„Dík...“ - - -